Nejdůležitější, Bohem odhalená příčina pádu do pekla, 6.část z 11

Teď jsme hovořili o aroganci. Lidé si myslí, že chodí do kostela nebo, že jsou kněží a mají mnoho následovníků a jsou respektováni společností, a kvůli jejich vnějšímu konání to vypadá, že následují Boha a respektují Boha a konají Boží Vůli, ale nedělají to. Jen využívají svého postavení či svých vnějších aktivit v náboženské oblasti, aby se chlubili či cítili hrdost, aby cítili, že jsou svatí, že jsou věrní, že jsou dobří. Toto jsou lidé, které chytí mája, protože oni vás znají. Mohou číst vaše myšlenky, jako když vidíte svou dlaň, a stáhnou vás dolů. Takže máte jen dvě možnosti: připojit se k nim a stát se zlým démonem, služebníkem máji, či jít do pekla.

A peklo, to slovo ani nechcete hláskovat, protože je to ta nejstrašnější věc, jakou si ani nedokážete představit. Přečtěte si zážitky blízké smrti lidí, kteří se karmou dostali do pekla a díky nějakému svatému zásahu se vrátili zpět do života a vyprávěli nám o tom. Nebo nějaký zvláštní, vyvolený člověk byl Pánem Ježíšem nebo velkým světcem přiveden do pekla, aby se podíval na tamní děsivou scenérii a vrátil se na svět a řekl to světu.

Excerpt from “‘I Went To Hell For 23 Minutes...’ One Man’s Shocking Experience” from Reverend Pastor Vlad Savchuk’s YouTube channel - Oct. 20, 2023, Vlad Savchuk: Můžete nám popsat ten prvotní zážitek, provést nás tím dnem, tou nocí, kdy jste to zažil, kdy vám Pán dal to vidění?

Bill Wiese: No, šli jsme na modlitební setkání, které jsme navštěvovali každou neděli večer. Z tohoto modlitebního setkání jsme se vrátili domů a šli jsme spát. A já jsem vstal ve tři hodiny ráno, jen abych se napil vody. A najednou, jak jsem procházel obývacím pokojem, něco mě popadlo a vytrhlo z mého těla. Viděl jsem, jak mé tělo padá na podlahu, a začal jsem padat tím dlouhým tunelem a bylo čím dál větší horko. A pak jsem přistál na skutečné kamenné podlaze ve vězeňské cele v pekle. Hrubé kamenné zdi, mříže. Špinavé, páchnoucí, špinavé vězení. Ale jako v žaláři. V mnoha verších se mluví o vězeňských celách v pekle. Teď, Vlade, byl jsem plně při vědomí a uvědomoval jsem si to. Byl jsem jako teď tady a přemýšlel jsem, jak jsem se sem dostal? Proč? A vysvětlilo se to až na zpáteční cestě, ale, první, čeho jsem si všiml, bylo silné horko. Bylo to jako ve vysoké peci. A já si říkal, jak bych mohl být v tomhle nesnesitelném horku naživu?

Chtěl jsem vstát a utéct z téhle vězeňské cely. Ale všiml jsem si, že nemám vůbec žádnou fyzickou sílu. Pomyslel jsem si, co je to s mým tělem? Jestli jste se tedy někdy cítili slabí z chřipky, tak tohle je tisíckrát horší. Jakýkoli pohyb vyžaduje obrovské úsilí. Ale Skutky 17, 28: „V něm žijeme, hýbeme se a máme své bytí.“ I pohyb pochází od Boha. Není to automatické. (Páni.)

Tak jsem se podíval nahoru. Viděl jsem v cele ty dva démony. Vypadali jako plazi. Ten jeden měl boule a šupiny po celém těle. Obrovské čelisti, zapadlé oči, drápy byly dlouhé asi metr. A tihle dva konkrétní byli asi dvanáct nebo třináct stop [3,6 nebo 4 metry] vysocí. To není přehnané. A v cele se pohybovali jako zuřivé zvíře v kleci. Chovali se velmi divoce a rouhali se a proklínali Boha. Víme, že rouhání pochází z démonické říše. Ale pak tuto nenávist, kterou měli vůči Bohu, zaměřili na mě. Zajímalo by mě proč, co jsem jim udělal? Ale jeden démon mě zvedl a hodil mě do zdi této vězeňské cely. Démoni mají obrovskou sílu. Zhroutil jsem se, měl jsem pocit, jako by se mi zlomila každá kost v těle.

A přesto musím vysvětlit jednu věc. Pán mi vysvětlil, že většinu bolesti zablokoval. Nedovolil, abych ji cítil celou. Jen malou část, abych se mohl vztahovat k lidem. Není to metaforické. Není to stav mysli. Je to skutečná, doslovná bolest, kterou budete cítit v pekle. Každopádně ten druhý démon v cele mě zvedl, zaryl mi drápy do hrudi a roztrhl mi maso. Znovu jsem si pomyslel, jak jsem to mohl přežít? Měl bych být mrtvý. Ale všiml jsem si, že mám tělo. V Matoušově evangeliu 10,28 se píše: „Bojte se toho, kdo může v pekle zahubit duši i tělo.“ Takže máte tělo. Ale vydrží tato muka. Z ran nevytékala krev ani voda. Bylo prostě celé suché. (Páni.) V pekle není ani kapka vody. A ti démoni nad vámi nemají vůbec žádné slitování. Mají k vám krajní nenávist. Takže nezískáte prospěch z milosrdenství.

Zhruba v té době se, Vlade, setmělo. Teď jsem věřil, že je to Boží Přítomnost, která to tam osvětluje, abych viděl. Ale pak Svůj atribut Světla stáhl. A vrátilo se to do normálního stavu. Naprostá černočerná tma. Je to prostě tak zlé a hříšné. Zdá se, že proniká každou buňkou vašeho těla. Pak mě z té vězeňské cely vyvedli. Postavili mě vedle velké, zuřící ohnivé jámy. Ta jáma měla v průměru asi míli [1,6 kilometru]. Pochopil jsem to jako obrovskou díru v zemi s plameny šlehajícími vysoko do této otevřené jeskyně. Cítil jsem to horko. Viděl jsem ten oheň. Tady jsem poprvé uviděl lidi. Viděl jsem skrz plameny a viděl jsem jejich obrysy. Vypadalo to jako kostry lidí, kteří křičeli z plných plic a hořeli. A nedalo se rozeznat, kdo je muž a kdo žena, ten křik byl tak hlasitý. Ale Izajáš 57,21 říká: „Není pokoje, praví můj Bůh, pro bezbožníky.“

V pekle není žádný pokoj. Většina z nás nikdy neviděla hořícího člověka. Vždyť je to strašné vidět. A ten křik a tak dále, a démoni strkali lidi zpátky dovnitř a oni vůbec neměli sílu se jim bránit. V pekle není žádná pohodlná, snesitelná úroveň. Úroveň horka je mnohem horší, než si vaše mysl dokáže představit. Nikdy se vám nepodaří usnout. A oni nemají klid ani ve dne, ani v noci. To nyní znamená především žádný odpočinek od muk, ale také žádný odpočinek jakéhokoli druhu.

Stál jsem pod tunelem, který stoupal vzhůru, a všude podél bočních stěn, stěn jeskyně, byli démoni, někteří byli jen dvě a tři stopy [60 a 90 centimetrů] vysocí, někteří 12 a 13 stop [3,6 a 4 metry] vysocí, pokroucení, deformovaní a groteskní. Byli tam hadi a já jsem stál na lůžku plném červů. Nikdy jsem to nevěděl, ale když mrtvé zvíře požírají červi, poté, co zkonzumují jeho maso, červi umírají. No, a proto Ježíš řekl, kde jsou červi, neumírají – použil slovo červi – protože v pekle není maso nikdy zcela zkonzumováno. Chci říct, je to dost nechutné? Máte hlad. Nikdy se nenajíte. Máte pocit hladu, žízně. Takže žízeň, kterou snášíte, je nepředstavitelná. A navíc to musíte vydržet, jen se dívat, jak lidé hoří a démoni na vás útočí a tak dále. Myslím, že se to vymyká jakémukoli popisu, který bych opravdu mohl dát.

Vlad Savchuk: Byl sis vědom toho, že se vrátíš, a byl jsi tak trochu ve vizi, nebo ti Pán dal pocítit beznadějnost této zkušenosti?

Bill Wiese: Pán mi zablokoval v mysli, že jsem křesťan. V té době jsem byl křesťanem 28 let. Ale Bůh mi zatajil, že jsem křesťan, protože kdybych tam byl jako křesťan, což jsem byl, ale nevěděl jsem to, věděl bych, že mám chválit Boha, že mě odsud dostane. Věděl bych to. Ale On chtěl, abych zažil to, co oni cítí – beznaděj. Izajáš 38,18 říká: „Ti, kdo sestupují do jámy, nemohou doufat v Tvou pravdu.“ A my víme, že Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ Nemají pro Něj žádnou naději, protože je příliš pozdě. A tak je to vlastně nejhorší část pekla, protože vaše mysl, tam můžete uchopit věčnost. Tady přemýšlíme o čase jako o začátku a konci. Ale v pekle, jak jsem pochopil, to nikdy neskončí. Nikdy z tohoto místa neuniknu.

Excerpt from “I WAS AT THE GATES OF HELL & JESUS SAVED ME!” by Lisa Sharkey - Dec. 19, 2021: Prostě jsem začala padat a padat a padat do temnoty, protože začalo být čím dál tím větší horko. A pak najednou jako bych přistála, jako v tekutém písku. Najednou jsem cítila, jak se mi oči začínají přizpůsobovat, jako když se snažíte probudit, až na to, že realita mi připadala skutečnější, než jsem kdy, kdykoli v životě cítila. Takže první, co jsem udělala, bylo, že jsem se podívala nahoru. A když jsem se podívala nahoru, myslela jsem si, že se dívám na oblohu, ale byla to čistá, čistá tma, čistá čerň. Doslova, doslova to bolelo smysly. Bylo to jako ohnivé šipky, jako by mi doslova vletěly do očí, ohnivé šipky zasáhly všechny mé smysly. Všechny mé póry, každé vlákno mé bytosti, jako by to doslova strašně bolelo, jen když jsem se dívala do té tmy. A když jsem přistála, začala jsem se dívat a zjistila jsem, že jsem v nějaké jámě, jako v jeskyni. A bylo to jako, ta jeskyně byla prostě strach. Ten strach byl okamžitě takový, jaký jsem nikdy předtím necítila. Bylo to, jako by tam nebyla žádná Boží přítomnost.

Celý život jsem se potýkala s úzkostí a záchvaty paniky. Nejhorší záchvat paniky, který jsem kdy na Zemi zažila, bych vynásobila miliardou. A to neustále. Je to neustálé, je to neustálé, neustálé. Strach je neustálý. Beznaděj, bezvýchodnost, pocit, panebože, prostě, víte, že se z toho nikdy, nikdy, nikdy, nikdy nedostanete. Jste zaseknutí. Jako byste se z toho nikdy neměli dostat. Když jsem se začala soustředit na to, kde jsem, a měla jsem pocit, že jsem asi dvě fotbalová hřiště daleko, a pořád jsem si připadala jako mravenec, až když jsem se podívala nahoru a uviděla jsem černé brány, které vypadaly, jako by hořely. Takže byly jako uhel. A byly takové, ach to zlo, ach to zlo. O tom se tak těžko mluví. Člověk si neuvědomuje, jak je to mučivé, myslím, prostě… (je to) mučení. A nemáte Boží Přítomnost.

I když nemáte Boha ve svém životě, i když v Boha ani nevěříte, máme ho alespoň na Zemi. Je to tak jiné, když tam jste. I když v Boha nevěříte, vaše duše to pozná, vaše duše pozná, že jste v pekle. A já jsem v pekle byla. A k tomu strachu, k té beznaději, k tomu pocitu osamělosti, k tomu pocitu, že jsem uvízla, se mi najednou v hlavě začal přehrávat můj život… přehrávat každý hřích, který jsem udělala. Neustále ho znovu prožíváte. A je to tak hlasité. Znovu prožíváte pocity, své pocity.

A ten, který mi utkvěl v paměti nejvíc, byla moje maminka. Říkám jí máma. Je to moje máma. A moje máma je, je to modlitební bojovnice. A celé ty roky se za mě modlila, abych se dostala z tohohle životního stylu a abych se zbavila drog. A když jsem byla v pekle, slyšela jsem, jak říká: „Ach, Liso, kéž bys poslechla a jen se vrátila k Ježíši.“ A tehdy jsem si najednou řekla: „Kéž bych ji poslechla.“ A najednou mi vzplálo tělo. Moje duše vzplála. A když se moje duše zapálila, bylo to mnohem žhavější, protože jsem mívala problémy, jako je řezání a pálení se, protože jsem se nenáviděla. Znám popáleniny a tak. A není nad to, když vám hoří duše. Tak strašně to bolí, jako byste prostě, to není… To se ani nedá vysvětlit.

To mučení se nedá nijak vysvětlit. Jako bych slyšela samu sebe, jak křičím v hlavě. Ty myšlenky byly, jako kdybyste si dali do uší nějaká sluchátka nebo cokoliv a měli byste například křičet co nejhlasitěji, je to jako miliardkrát hlasitější, než jsou vaše myšlenky. Jste sami ve svých myšlenkách. Jste sami ve svých hříších. Přehrává se to pořád dokola na vrcholu strachu, na vrcholu beznaděje, na vrcholu ohně, žhavějšího, než jste si kdy dokázali představit. Peklo bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. O to se snažím, to je celý důvod, proč se to snažím říct tomuto světu, protože peklo opravdu existuje a je tak strašné a já nechci, aby tam někdo šel.

Jestli nevěříte v Boha, ach, prosím, požádejte Ježíše, aby vstoupil do vašeho srdce a zachránil vás. Pokud Boha znáte, och, čiňte pokání hned teď. Požádejte o odpuštění. Nikdy nevíte, kdy zemřete. Nikdy nevíte, kdy přijde Ježíš. Nikdy nevíte. A tehdy bylo čím dál větší horko a já měla pocit, že mi skřípou zuby. Skřípaly a já cítila, jak se mi zuby pořád dokola lámou a jak máte čelist zablokovanou a v duchu křičíte. Není tu žádná voda. Žádná voda není. Máte pocit, že máte sucho v ústech, nebo že máte suchou duši, že máte suchou duši. Kdybych tak měla aspoň kapku vody. Kdybych měla jen kapku vody na jazyku, pocítila bych jakousi úlevu.

Křik pokračoval. Jen neustálý pláč, neustálé utrpení. Myslíte na čas, pláčete jako u té nejhorší bolesti, jakou jste kdy cítili v srdci, jako citovou bolest, pláčete a hekáte – miliardkrát hůř. Když říkám miliardkrát horší, myslím tím opravdu miliardkrát horší než jakákoli negativní věc. Každou negativní věc, kterou jste kdy v životě cítili, budete cítit v pekle a budete ji cítit miliardkrát a budete ji cítit navždy a navždy a navždy a navždy a navždy.

Jak jsem křičela a jak jsem skřípala zuby, přála jsem si, ten strach, beznaděj, všechno, najednou jsem jen: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, pomoz mi, Ježíši. Ježíši, zachraň mě.“ Jak jsem volala k Ježíši, okamžitě jsem byla vytržena z těch plamenů a najednou jsem byla v sanitce. Musím vám říct, že důvod, proč mluvím o svém svědectví, je ten, že jsem živým, chodícím, dýchajícím svědectvím úžasné Boží Milosti.

A pokud jste můj Boží žák musíte dělat to, co jsem vám řekla, nebo to, co vám říkají všechna náboženská písma. Můžete si je přečíst a ověřit si to. A pokud přijdete, prohlásíte se za mého žáka jen proto, abyste toho využili, svého postavení a svého malého poznání, které jste mi ukradli, abyste šli ven a klamali lidi a živili své ambice, své ego, pak z vás mája udělá svůj účinný nástroj. A pak se stanete jeho podřízeným a budete dělat všechno, co vám řekne, nebo jinak. Proto; jako to dělá Ruma nebo Trần Tâm, nebo jak se všichni jmenují.

Photo Caption: Některé vznešené bytosti nesou korunu

Stáhnout fotografii